Gratuluji a tesim se na dalsi blogy. Moc zajimave cteni...

Díky. Budu rád, když budete číst, a třeba přihodíte nějakou svoji zkušenost s americkým zdravotnictvím či s Amerikou obecně.

Nedávno jste se nás ptal (1.4.), jestli máte jet na stáž, nebo zůstat doma. Jsem pro Vás cizí babka, ale udělal jste mně velkou radost, že jste jel. Fandím Vám a přeji hodně, hodně, hodně štěstí, jak pracovního, tak i v soukromí.

Máme to stejně

Adame, tak to je docela fofr, jak jste se tam ocitl:-))

Podle tohoto blogu jste na správném místě. Kdo jiný tam patří než Vy?:-)

A přeci víte, že každý začátek je têžký! Teď už to bude jen lepší.

A jak bydlíte? Jste spokojený?

Tak ať se Vám vše daří, a stáž si víceméně užijete:-)

Díky moc Marie.

Jo ono je vše v životě docela fofr, občas se toho docela děsím.

Jinak za příležitost zde být jsem vskutku opravdu moc rád. Cítím, že mě to někam posouvá..a o to jde.

Nemocnice nám zprostředkovala ubytování přímo v nemocnici. Je to taková kolej. Na místní luxus dost bída, ale alespoň mám dobrého spolubydlicího.

Fandím všem, kteří se nebojí a po hlavě skočí do takovýchto vod. Sám jsem to zažil. Vlastní zkušenosti jsou neocenitelné.

Máte pravdu. Také mám takový přístup, i když jsem občas opravdu chvílemi litoval.

Adame dal jsem Vám karmu.Váš blok je velice čtivej.Vy to máte v hlavě naprosto srovnané, jako málo kdo z mladých lidí.A jouda z Litomyšle,tak to ani náhodou.

Držím Vám všechny tři palce (jeden chybí ) a jsem moc rád, že jste nakonec jel.

Děkuji za podporu.

Pamatuji si na vaše blogy, kdy jste váhal, zda na stáž jet, či nikoli. Bylo jasné, že se rozhodnete využít příležitost a jet. Je výborné, že jste se o své zkušenosti rohodl s námi podělit. Je to velmi zajímavé čtení, takže prosím pokračujte. To nejhorší snad máte za sebou, teď jak si budete zvykat a orientovat se v prostředí už by to mělo být lepší. Takže vydržte a hlavně pište dál.

Děkuji. Já také doufám, že to bude lepší. Chce to ale víc práce, úsilí a kuráže. Navíc jeden měsíc je docela dost málo na kompletní zorientovaní se. Myslím, že budu jak na potvoru odjíždět zrovna v době, kdy mi to začne jít.

Adame, za mě...velmi zajímavá reportáž o zdravotnictví a stáži v USA... a velmi gratuluji za získání stáže v zahraničí(i když máte snad pochybnosti..., já o Vás rozhodně nepochybuji) a moc Vám ji přeji, ne každému se podaří získat stáž v USA navíc na prestižní klinice, ...něco o získávání stáží v zahraničí vím. Mávám z Pardubic

Děkuji Vám moc a vážím si podpory.

Adame, díky za reportáž a smekám před Vaší odvahou. Jsem rád, že naši mladí kolegové jsou tak dobří, že uspějí i v USA. Těším se na Vaše další povídání.

Díky moc pane doktore. S úspěchem bych byl ale opatrnější...k tomu mám opravdu ještě daleko. To, že mě sem vybrali, je tak trochu štěstí...a snad snaha to udělat pestrým. Kdyby se rozhodovalo jen podle skóre a akademického profilu, budou tu jen samí Indové a Pákistánci. Ty jsou pro získání místní rezidentury ochotni obětovat opravdu všechno...roky přípravy, spousta peněz na stáže atd. To my z Evropy jsme proti nim už tak trochu rozmazlení.

Moc zajímavý čteníčko z neznámé oblasti. Vzbudilo to ve mě příjemné asociace když jsem byl ve státech tak mělo vaše město slušný sportovní týmy v basketu a americkém fotbalu,nyni to platí již jen o tom prvním. A pak taky jsem byl hozen do vody , po revoluci jako znalý jazyků na burzu do Německa,taky to byl šok. Těším se na další pokračování,přežijte a užívejte si.

Rozumím. V Německu to taky není procházka růžovou zahradou. Ba je to dokonce v ledasčem náročnější než tady v USA. Hlavně jejich jazyk je těžké dobře ovládat. A ten akcent, který člověk má. Tady v USA na to nikdo moc nehledí.

Díky, za týden se snad ozvu.