Prvni tyden v USA (staz USA - cast prvni)

O tom, jak jsem byl prvni den staze na Cleveland Clinic totalne zniceny a zmateny a take o tom, ze se o Cesku v USA vi – ne ze ne.

V uvodu se omlouvam za absenci diakritiky, pisu z mistni klavesnice.

Staz na Cleveland Clinic me neuveritelne vycerpava a nabiji energii zaroven. Je to jako kdybych v jednom tydnu prozil cely mesic. Intenzivni, pestry a velice narocny zaroven.

Tak za prve. Vybrali me skutecne nejspise tak trochu omylem. Ostatni kolegove, studenti, maji zpravidla jeste o neco vyssi skore z USMLE, maji jiz nekolik stazi v USA za sebou a dosti casto se podileji na nejakem vyzkumu. Prilezitost stazovat na prestizni nemocnici, ktera se zpravidla kazdorocne umistuje mezi tremi nejlepsimi na svete, tak dostal jouda z Litomysle. :) Jsem tu s prehledem a s naskokem (zatim) ze vsech nejhorsi. V tom zcela jiste vynikam. Ale tak aspon jsem vyrazny. Ostatne i spatna reklama je reklama..a funguje. :)

Ale konec sebekritiky a trochu podrobneji o mem prvnim tydnu zde. Cleveland Clinic – superluxusni nemocnice ve meste s extremni kriminalitou. Hned na uvodni prednasce nas policejni dustojnik (Cleveland Clinic ma dokonce svoje vlastni policejni oddeleni) upozornoval na potencialni prekvapeni a nastrahy, ktere nas cekaji venku, kdybychom se snad rozhodli z nemonice vyjit ven. V hlave se mi hned promita predesly den, kdy jsem s dvema napakovanymi zavazadly a se vsemi svymi doklady a penezi cestoval sam metrem a autobusem, abych se dopravil z letiste do nemocnice. Pravda – trochu jsem se behem teto (nebezpecne) cesty podivoval, co se mnou cestuje za nejruznejsi individua.. Nicmene prezil jsem – to je hlavni - a cestou zpet uz beru nejspise Uber.

Prvni den staze byl doslova otresny. Mel jsem chut to tu zabalit a srabacky odcestovat domu. Jet leg, nevyspaly, nenajezeny, anglicky nerozmluveny a hned hozeny do vody. Tak nejak jsem predpokladal, ze bude nejaky uvodni seznamovaci den a na oddeleni se pujde treba az dalsi den. Jak jsem se mylil. Seznamovaci den se smrskl do pul hodiny, hned jsem dostal plast, karticku, pager a byl poslan na misto cinu..

Anglicky umim. Ostatne splnil jsem vsehny casti v TOEFL na vybornou, coz byl jeden z pozadavku, jak se na staz dostat. Nicmene to jeste neznamena, ze bych vsemu a vsem bez problemu rozumel. Zejmena kdyz mi zacnou v pulhodine licit, co vse se ode me na oddeleni ocekava.. Sedim v jedne z prednaskovych mistnosti spolu s dalsimi tremi studenty, kteri take stazuji na interne…a mlady doktor nam zacne dosti nesystematicky a zkratkovite vysvetlovat, jak prace na oddeleni probiha, jak se ovlada mistni nemocnicni pocitacovy system, jake jsou prihlasovaci udaje tu a tam, jak se pracuje v ramci tymu apod. Asi po 5 minutach, zcela ztraceny, vycerpany a zmateny, jsem se porozhlidnul po svych trech kolezich, jestli prave prozivaji to co ja. Ale moje beznadej se bohuzel jeste vice prohloubila. Vsichni vypadali, ze vsemu naprosto rozumi. Kdyz se nas na konci pulhodinove prednasky mlady doktor zeptal, jestli jsme snad necemu nerozumeli a zda mame nejake nejasnosti, pricemz vsichni 3 vypadali, ze opravdu vsemu rozumi, nevydrzel jsem a musel s pravdou ven.. Priznal jsem se, ze nerozumim vubec nicemu, ze jsem v USA de facto poprve, ze jsem v Cesku ani v Nemecku jako student nikdy uplne samostatne nepracoval, ze neznam americky system zdravotnictvi (ktery je diametralne odlisny od toho evropskeho) a ze nevim, jak se pouziva pager.. Kupodivu jsem se vsak nesetkal s negativni reakci – ostatni 3 kolegove vyjadrili soustrasne pochopeni a prednasejici si me nakonec nechal v mistnosti o chvili dele a vse mi zacal postupne znovu trpelive vysvetlovat.

Nicmene trapeni jeste neprestalo. Byl jsme odveden na oddeleni. Totalne unaveny, hladovy a ziznivy (nemel jsme ani cas si odbehnout koupit nekam vodu) jsem musel vstrebaval million novych informaci, pricemz asi 90% mi stejne nejspise uniklo. Vecer jsem byl opravdu totalne ztraceny a vycital jsem si, ze jsem se zas, jak je mi ostatne vlastni, namocil do neceho, do ceho jsem nemel. Nicmene toto bylo nejspise dno…a dalsi dny jsem se jiz odrazil a vse se zacalo tak nejak zlepsovat.

Trochu me uklidnili nekteri kolegove, kdyz mi vypraveli, ze se na svoji prvni stazi v USA citili stejne a presvedcovali me, ze se to urcite podda. A meli pravdu. Na oddeleni uz zacinam postupne samostatne pracovat, mam dokonce pridelene i nektere sve pacienty, o ktere se sam staram. Musim vsak predevsim vyzdvihnout mistni kolegy. Vicemene vsichni jsou opravdu podporujici, za celou dobu jsem se nesetkal s nejak vyrazne negativni reakci treba na to, ze necemu hned nerozumim. Vladne tu takova uvolnena pracovni atmosfera, vicemene bez hiearchie – tak odlisne od nemeckeho ci ceskeho zdravotnictvi. Clovek je tu take daleko vice volny – nikdo moc nikomu nerika, co ma delat, nikdo se o nikoho nestara a kazdy si jede sam za sebe. To je mi velice sympaticke. Pracuje se ve specialnich tymech - a v ramci tymu se vsichni podporujou. Navic tu neexistuje stigma privandrovalce z vychodu. Tady je privandrovalec kazdy. Hraje se jen na to, co kdo umi. Kdyz jsem stazoval v Nemecku, mel jsem vzdy tak trochu pocit, ze musim nekomu neco dokazovat, abych se tamnimu kolektivu vyrovnal. Tady ten pocit vubec nemam.

Zcela odlisny je take pristup k pacientum. Zde je pacient opravdu na prvnim miste a lekari se k nemu chovaji s veskerou uctou a respektem. Neexistuje, ze by treba sestra nebo lekar jen tak bez ohlaseni vtrhli na pokoj pacienta a bez zeptani se by si na neho sahli a vysetrili ho. S pacientem se tu jedna jako s klientem a paternalisticky pristup tu skoro vubec neexistuje. Pacientovi se tu navic dostava opravdu prvotridni pece. Kazdy ma elektrickou postel, svoji plazmovou televizi, vyber z nejlepsich jidel, kvalitni kavu atd. Nicmene je pravda, ze si za takovou nadstandardni peci take musi zaplatit. A to ne malo. Zdravotni pece je tu nekolikanasobne drazsi nez kdekoli v Evrope.

Na zaver bych chtel trochu vyvratit mytus, ze o Cesku v USA nikdo nic nevi. To alespon na Cleveland Clinic neni ale vubec pravda. Kdykoli se me nekdo zepta, odkud jsem, a ja odpovim, ze z CR, zpravidla se dostavi velice pozitivni reakce. Jen jeden kolega si dokazal vzpomenout jen na to, ze je CR protiimgracni, v cemz jsem mu tedy uplne neodporoval. :)  Obecne Evropa, vcetne Ceske republiky, je v USA pomerne pozitivne vnimana. Americani, konkretne tedy mladi americti lekari, kteri zde pracuji skutecne 6 dni v tydnu 70 az 80 hodin tydne a s maximlane 2 tydny dovolene rocne, Evrope tak trochu zavidi tu jeji pohodicku, socialni zajisteni a cas na rodinu. Toto zde v USA vyrazne pokulhava. Bohuzel nejde mit vsechno.

Je toho hodne co psat. Ale tento blog jiz pro jeho delku ukoncuji. Pristi tyden se snad dostanu k pokracovani.