Nedávno jsem byl v diskusi k článku o očkování donucen zamyslet se nad prohlášením jednoho z diskutujících, který tvrdil, že moderní medicína a očkování vede k degeneraci lidského genofondu. Autor dále argumentoval tím, že ''očkování udržuje při živote i jedince, kteří by jinak nepřežili''. Ještě před nástupem na studia mediciny jsem se touto otázkou ve svých úvahách po smyslu mého budoucího povolání také zabýval. A musím přiznat, že neschopnost, jasně odpovědět na tento ‘problém’, mě tehdy částečně od studia mediciny odrazovala, jelikož jsem chtěl vykonávat povolání, v němž budu vidět smysl a jež mě bude naplňovat.
Problém je ve skutečnosti daleko širší a netýká se zdaleka jen medicíny. Že se společnost může chovat (a často chová) sebedestruktivně, o tom jsem přesvědčen. Nicméně o tom se nechci rozepisovat a raději se budu držet svého ‘řemesla’.
Je pravda, že naše společnost zachází mnohdy do extrémů – příkladem budiž umělé oplodňování, prakticky nulová neonatální mortalita, zachraňování a prodlužování života za každou cenu atd. Je však na povážení, zda má vůbec smysl tento vývoj nějakým způsobem výrazněji omezovat.
Evoluci a přirozený výběr stejně jen tak neoblafneme a nepřechytračíme. Jedná se složitý kolektivní proces, v němž jedinec jako takový hraje jen minoritní roli a především už vůbec není schopen zcela bezchybně registrovat a pochopit všechny její dílčí aspekty.
Před pár desítkami let panoval na poli infekčního lékařství nadměrný optimismus (pesimismus?) a objevovala se i taková odvážná tvrzení, že díky antibiotikům, antivirotikům a všelijakým preventivním opatřením včetně očkování vymýtíme snad všechny infekce a infektologie jako obor vůbec nebude existovat či bude hrát jen vedlejší roli. Z dnešního pohledu jak naivní představa. Vývoj všemožných rezistentních kmenů bakterií jako reakce na neuvážená plošná užívání širokospektrých antibiotik se ukázal býti logickým důsledkem naivního optimismu. Evoluční procesy v přírodě probíhají na různých úrovních a v různých podobách a měli bychom si přiznat, že nám jako lidem nepřísluší role jasnovidce. Jsme na ni zkrátka moc krátkozrací.
Tvrdit, že moderní medicína či očkování vede k degeneraci lidského genofondu, je na můj vkus příliš troufalé a neuvážené. Je přece lidskou (avšak nejen lidskou) přirozeností přežít, navíc když ty prostředky k tomu máme. Argument, že genofond degeneruje, proto bychom neměli očkovat, léčit atd. se může někomu jevit na první pohled 'logickým', ale při hlubší analýze problému nutně dospějeme k závěru, že chovat se jinak, než snažit se proti nemocem bojovat, by bylo nepřirozené. Vezměte v úvahu například situaci, kdy bude někdo z vašich blízkých vážně nemocen a bude potřebovat lékařskou pomoc. Jak se v tu chvíli zachováte? Budete neoblomní a budete jednat v 'zájmu' zachování či zlepšení kvality lidského genofondu? To je přece nesmysl. Chování společnosti je jen sumací a jakýmsi zprůměrováním přirozeného chování normálního jedince. A jestli genofond degeneruje či nikoli je již vedlejší. Nám navíc ani nepřísluší toto hodnotit, jelikož, jak jsem již uvedl výše, stejně se budeme v naších analýzách nejspíše mýlit. Jsem toho názoru, že člověk má jednat pokud možno přirozeně a nesnažit se přizpůsobovat svoje chování všelijakým jeho výmyslům, ideologiím či snahám o metafyzický výklad smyslu jeho existence. Ano, i člověk, homo sapiens sapiens, může zaniknout a stát se slepou vývojovou větví evolučního stromu. S největší pravděpodobností s tím však stejně nic neuděláme.